Apocalypse forever!

V létě 1974 zaútočily turecké síly na Kypr a dodnes drží jeho větší část. Demilitarizovaná zóna, vytvořená OSN, zasahuje až na hranice hlavního města ostrova Nicosie. Famagusta je malé turistické centrum, ze kterého bylo vyhnáno původní obyvatelstvo, stejně jako 200 000 dalších Řeků. Bohužel se do něj nejde dostat a tak jsou snímky letecké. Povšimněte si středověkých památek nebo lodí a kontejnerů v přístavu.

Na mnoho žádostí, ať již vyřčených, či myšlených, sem začnu dávat vícero míst, kam je možno dojet v rámci ČR a jejího okolí. Obec Vratislavice, dříve součásti Liberce, měla na svém území Gizkeyho továrnu na koberce, později Bytex, Elitex a podobně, která ještě v 90. letech vyráběla koberce. Dnes je využívána jen částečně.

Via Malý Bobík 

Rust Belt neboli rezavý pruh na povrchu Spojených států je oblast mezi NY a velkými jezery, která již 30 let pomalu, ale jistě chátrá. Ocelářský průmysl v digitální době nefrčí a tak zde vznikají celé opuštěné čtvrti. Jen v Detroitu je odhadem 20 000 prázdných domů. Tento článek ukazuje tři nejzajímavější místa, které byste rozhodně neměli minout na své cestě po opuštěných krásách Ameriky. 

Poslední dobou se zde objevovaly hlavně budovy z Ameriky a Evropy. Je pravdou, že tenhle resort na hoře Bokor v Kambodži postavili Francouzi, a to už ve dvaccátých letech. V sedmdesátých byl opuštěn kvůli válce a jistou chvíli sloužil jako základna Rudých Khmerů. Nechtějme vědět, co možná zažil. Jeho exotická architektura i vliv vlhkého podnebí na nezvyklé stavební materiály z něj i přesto dělají nádherný skvost.

Americký fotograf Peter Lippmann mimo jiné fotí, co se stane, když necháte auto zaparkované v přírodě příliš dlouho. Už dva roky objíždí svět a fotí automobily v džungli nebo v husých lesích a výsledek je opravdu fascinující. Pokud se vám líbí hodně vězte, že Lippmann chystá knihu. Těchto 12 fotografií, které se opakují všude na netu, slouží jako její promo. Jiné nenajdedte. 

Via Marie Slovíková 

Aralské jezero, jeden z prvních výsledků lidské blbosti, co se týká čerpání přírodních zdrojů. Obrovské jezero v Sovětském Svazu, zdroj ryb i vody pro pěstování bavlny. Po několika letech odčerpávání vody zbyla z jezera cca. dvacetina jeho původní rozlohy a kdysi rozsáhlé rybářské loďstvo teď rezaví v prosolené poušti. Byl by to ráj sběračů kovů, kdyby přeprava do sběrny nestála víc, než kolik za surovinu obdrží :-)

Možná to nevíte, stejně jako jsem to nevěděl já, ale Londýnem neprotéká jen Temže, ale i řeka Fleet. Samozřejmě, že jste o ní neslyšeli - v osmnáctém století totiž smrděla tak otřesně (ne vlastní vinou), že musela být zakryta. Od té doby se do ní podívá jen málokdo, ale to proto, že o ní neví, ne protože by to nešlo. Jsme v Anglii - pokud oficiální cestou požádáte zaměstnance vodovodů  a kanalizací, udělá s vámi exkurzi. Wow, proč tohle neumí pražské kolektory :-)  
Mimochodem, během přílivu se tunel naplní až po strop v několika minutách, ale to vám pán, co vede exkurzi, jistě řekne včas ;-) 

Na co ho stavěli, nota bene na východním pobřeží, netuším. Nicméně se jim povedl - vůbec nevypadá jako naše řapíky. Je prostě tak ošklivý, až je hezký. Vy, co jste si nestihli zabrat uhelnou věž v Shimě jako PA základnu máte možnost - v komentářích. Po PA to budu obcházet a kontrolovat, jestli nepodvádíte, tak zabírání nepodceňte.

Perth Entertainment Centre je divadlo/kino pro 8000 lidí. Má zápis v Guinessově knize rekordů jako největší divadlo stavěné jako divadlo s předscénou. Postaveno bylo v roce 1972 a zbořeno  loni. Naštěstí se dochovala tahle nádherná série fotografií, ukazujících jeviště, hlediště, zákulisí, prostory pro diváky i servisní cesty nad hledištěm.

Zajímalo by mne, jak člověk hledal své místo....

Běloruští stařečci, trpící nostalgií po zlatých časech Sovětského hutnictví, musí zatlačit slzu vida, jak chátrá podnik, v němž získali svůj první titul "úderník měsíce". My postapouši si povzdechneme, že do Běloruska na dovolenou asi ne, ale fotky jsou boží. No uznejte.  

Známý fotožurnalista Gerd Ludwig strávil roky tím, že dokumentoval dopady Černobylské katastrofy na lidi, krajinu, město i elektrárnu samotnou. Jeho fotografie nás nechají nahlédnout i tam, kam jsme se zatím moc nepodívali: do velína elektrárny samotné nebo do míst, kde se léčí lidé s růstovými poruchami a leukémií. 

Via Martin "Žaba" Hinca

Osmiminutový akční kraťas od OddBall Animation vypadá moc pěkně. Využívá estetiku zarostlých ruin, výtvarně podobnou malíři Tokyo Genso, o kterém jsem už psal. OddBall nejsou žádná ořezávátka, jak je vidět z jejich portfolia na webu.

Via Hollas, the kuřbuřt

Tohle akvárium, které fungovalo mezi lety 1965 a 1990 bylo v roce 2006 zdemolováno a tak si tam už larp nikdo z nás nezharaje. Ale uznejte...nebyla by to pecka? Zvláště pak, pokud by se v něm daly najít kostry delfínů, žraloků nebo dokonce velryb!

Hotel Grossinger má velmi židovské jméno a není to náhodou. Borščový pás je pojemnování části pohoří Catskills ve státě New York, ve kterém se nachází velké množství podobných hotelů. Většina z nich je dnes již zchátralých nebo neslouží svému účelu. Největší slávu zažily ve 30. letech, protože byly oblíbenou destinací newyorkských židů střední a vyšší příjmové skupiny. Po rozmachu letecké dopravy šlo ale všechno do háje. Kdo by jezdil na dovolenou autem, když může letět na Tahiti? 

Ricardo Bofill přetvořil chátrající cementárnu kdesi v Barceloně na úžasný domov. Je třeba si přiznat, že k tomu musel mít hromadu peněz, ale zato nevytvořil jen tak něco, ale téměř zámek. Ateliér, zasedací místnost, obrovitánské prostory, přiznaná rezavá sila... To vše muselo stát kotel peněz, ale výsledek je více, než impozantní. Doufejme, že se více movitých inspiruje jeho příkladem. Larpy nás sice u sebe doma hrát nenechá, ale při nejmenším pro nás zakonzervoval trochu historie. 

To město je prostě chudák. Už od sedmdesátých let tu jde ekonomika čím dál rychleji do kopru. Hutnicko-strojírenské srdce spojených států, které zapříčinilo jejich vzestup jako velmoci, už delší domu netluče. Desítky, ne-li stovky nádherných výškových budov v historizujícím stylu a v art deco tak chátrají bez  naděje na revitalizaci. Uprostřed města tam můžete najít 20ti patrový opuštěný "renesanční" dům. 

Kostel Sv. panny Marie ve Fulmodestonu, poblíž Croxtonu v Anglii je opuštěný už od viktoriánských dob. Stále ale stojí, i když je, alespoň z venku, totálně zarostlý vegetací. Taky si v něm umíte představit scénu z comicsového Hellboye?

Tohle asi architekti, navrhující Algonquin River State Hospital nepředpokládali. Kdysi obrovská nemocnice s vlastní požární zbrojnicí je dnes opuštěná a z části zničená požárem. Ve své době se jednalo o nejnákladnější a nejluxusnější nemocnici v USA. Dnes je v katastrofálním stavu - zborcené podlahy a příčky znamenají, že už tu s námi dlouho nebude. A je to škoda, jde o jeden z dalších historizujících skvostů v Rust Belt.